Je jen málo problémů, které trápí současnou společnost tolik, jako stále se zvyšující migrace. Koneckonců stačí se jen podívat na to, jaké problémy mají díky ní v Německu či Francii. Naše země má poněkud výhodu v tom, že je v podstatě státem tranzitním, přes který naprostá většina migrantů pouze prochází dál na západ. Někteří zde však zůstávají.
To samozřejmě vyvolává řadu otázek, které s tímto problémem souvisejí. A jednou z nich je i to, zda by se děti ve školách, zvláště těch základních, měly učit i o jiných kulturách a zvycích. Zatímco jedna skupina namítá, že je to dnes v podstatě nezbytné, druhá tvrdí, že by se měly soustředit především na naši zemi a naše tradice. A jak už to tak bývá, odpověď není zrovna jednoduchá.
Pravdou je, že je dobré mít pocit, že odněkud pocházíme, a že máme na co být hrdí. Dodržování určitých tradic nám pak dává pocit soudržnosti a spojuje nás s našimi předky. To je dobré pro rozvoj zdravého sebevědomí, neboť je to dobrý základ, od kterého se můžeme odrazit.
Na druhou stranu je však pravdou, že se stejně tak cítí i lidé v jiných zemích s odlišnými tradicemi. To, že jsme se narodili zde, neznamená, že naše zvyky jsou lepší než jejich, jsou pouze jiné, a to ať už se to týká oblečení, určitých tradic, chování či čehokoliv jiného. A to je něco, co by se dnes, v globalizovaném světě, měly děti rozhodně naučit.
Je také potřeba přiznat, že přílišná hrdost na svou zemi vede k nevnímání chyb ať už její současné politické scény, historie nebo i zvyků. To vše pak mnozí hájí doslova za každou cenu, bez ohledu na to, jak se mohou nezaujatému pozorovateli zdát nesmyslné. To pak často vede k přílišnému nacionalismu, který pak vede zase k diskriminaci jiných národů, což také není něco, co bychom měli podporovat. Proto rozhodně nezaškodí, když se děti dozví, že v jiných zemích se žije úplně jinak, než u nás. Ne hůře či lépe, zkrátka jinak.